Diese Seite ist veraltet!
Sie werden automatisch zu einer neueren Variante weitergeleitet
Sollten Sie nicht weitergeleitet werden, klicken Sie bitte hier!
Technické řešení
Infrastrukturu dopravní cesty dráhy kotevných bodů tvoří jen dvojřád kotevných bodů v podobě betonových pilířú s tyčemi, které mají dvojité zúžení pod horním koncem. Podélní odstup těchto kotevných bodů je cca. 10m, přiční zhruba tři a půl metra, jejích výška orientačně jeden metr nad okolní půdou. Vozidlo leží a stále odvaluje se na dvou až třech oběhových podvozkách, které vždy po době ojetí jedné délky vozidla uchytují na obou stranách vozidla jednou kotevnou tyč. To se může uskutečnit pomoci jednoduššího uychtovacího mechanizmu, spíše ale elektronickým systémem lokalizaci uchytovacího bodu. Oblouky lze realizovat následujícími způsoby:- Určitou toleranci poloh kotevných tyčů, příčemž lokalizace kotevných bodů ležicích mimo přímé osy trati může být zjednodušena tám, že v palubním počítaču je předem uložená přesná pozice všech kotevných bodů na trati.
- Zejména v blízkosti zástavek je myslitelně, že vozidlo zastaví, a podepře se na speciálním pilíře uprostřed tratí, nad kterém se otočí do osy pokračujícího úseku.
- Konečně je i možně vybavit vozidlo i kolečky pro překonání krátkých úseků jako železnice nebo pověsná dráha bez pohonu.
Díky tomu, že tyče jsou uchycené vždy na dvou místech, pilíře jsou zatížené jen tranzlačním způsobem a nevývrtené z půdy. Oběh pohyblivých podvozků je zabezpečen ocelovemi lany nebo řetežmi, proto nejsou dopustné sklony omezené adhézii. Tím jsou trasy relativně nezávislé na terén, zejména v kopcovitých oblastech je vedení trati mnohem blíž k přímce, než u konveční železnici. Tunely jsou stejně zbytečné, jako všechny mosty kratší než 10m. Křížující silnice jsou pomoci kotevných pilířů odpovídající výši přemostěny bez vlastní mostní konstrukci, menší pěšínky nebo polní cesty mohou být mezi kotevnými body zahloubené. Tím mohou být relativně jednoduše eliminované všechny úrovňové přejezdy a kolíze s ležicími (padnutými) osoby, menšími zvířaty nebo předměty jsou také vyloučené. Díky odstranění těchto zdrojů nebezpečí je možný automatizovaný provoz bez strojvedoucích pří podobném úrovní bezpečnosti jako u konvečních vlaků, které zpravidla také nemohou zastavit na vzdálenost dohledu. Pro bezpečnost cestujících byl by potřebný jen kvalifikovaný kamerový systém se stále obsázenou monitorovací ústřednou.
Výhody: hustá síť, krátké intervaly
Stávající železniční síť v průběho posledních 100 až 150 let skoro nebyla přízpůsobená na rozvoj osídlení, částečně byla již tehdy stavená mimo sídel. Zatímco novostavby nebo přeložky regionálních drah jsou dneska většinou považované za utopie, mohla by výrazně jednodušší a levnější dopravní cesta dráhy kotevných bodů umožnit zcela nově koncipovanou síť i s obslužnosti nových obytních, nákupních a pracovních středísek.
Zkrácení intervalů díky automatizovanému provozu zase umožňuje i na venkově podobně spontanní použití veřejné dopravy, jako ve mestě. Především se ale s tím stane veřejná doprava zajímovou nejen pro jízdy za práce do města, ale i pro relace mezi vesnicemi nebo mezi vesnici a malém městem, například pro návštěvy, nákupy, aktivity volného času atd.: Uzlové stanice s přípojmi ve všech relacích podle principu integrovaného taktového jízdního řádu jsou proveditelné jen ve vzájemném odstupu odpovídající jízdní době rovná půlce intervalu. Když se zkrátí interval z 60 na 15 minut, tak se zmenší táto vzdálenost uzlových stanic z cca. 30 km na cca. 7 km a čekací doba na vedlejší relaci nesymmetrického taktového uzlu z 30 na 7 minut.
V neposlední řadě představuje taková dopravní cesta minimální zásah do krajiny a skoro netvoři barieru pro zviřata a rostliny.
Kroky k realizaci
Dráha kotevných bodů zatím není níc víc, než nápad, bez podrobnější dokumentaci než táto stránka. V tomto stavu samozřejmě není ani možné posuzovat technickou proveditelnost takového systému, ani jeho náklady resp. možnou stupňu krytí těchto nákladů. Je mi známo, že byli v minulosti početné pokusy a ještě mnohem víc návrhů nekonvenčních veřejných prostředků, většina kterých neměla úspěch - poslední zpráva z této sféry byl krach automatizované, individuálné ozubnicové dráhy "Coaster". Myslím však, že všechny tyto projekty byli technicky velmi náročné, například s dopravní cestou, kterou bylo třeba vybudovat po celé délce na eskatádech, nebo systémy s elektronickou detekci překážek, nebo kvazi-individuálné dopravní prostředky s podobnou spotřebou energii, jako u osobního automobilu. Vzhledem k tomu, že za tímto nápadem stojí spíše dopravní-ekonomické úvahy než science-fiction doufám, že má větší šance na realizace a rád bych se spolu s partnery z oblasti výrobců vozidel věnoval dálším průzkumem proveditelnosti a hospodárnosti takového systému. E-Mail
Zpět na hlavní stránku